V dnešním čtvrtém díle jabloneckých osobností jsme se rozhodli vyzpovídat jedinou trénující ženu v mužské složce našeho klubu. Kačka kromě trénování starších žáků chytala několik let v superligovém Chodově a následně v nedalekém Liberci. Zároveň se taky jedná o nepostradatelnou trenérku co se chutě a radosti z florbalu týče.
Ahoj Kačko :) díky že jsi přijala pozvání na rozhovor.
Ahoj Kubo, i já děkuju že sis pro rozhovor vybral právě mě.
Mnoho jabloneckých fanoušků tě má silně spjatou s trénováním starších žáků, ti znalejší ale vědí, že jsi také velmi dobrá golmanka. Jak se vlastně zrodila myšlenka, že budeš chytat?
Chtěla bych říct, že je to složitá a dlouhá historie, ale ve skutečnosti to je vlastně docela ,,golmanské klišé.”
Jako malá jsem hrála florbal ve škole, nic velkýho, jenom kroužek po škole a kopa srandy. Jedou jsme měli nějaký turnaj, vlastně ani nevím, jestli jsme hráli proti někomu cizímu, nebo jen mezi sebou. Co ale vím je, že jsme neměli golmana. Zlomila jsem hokejku, tak jsem řekla, že to aspoň odchytám. A tímhle to všechno začalo.
V minulosti jsi působila hned ve dvou extraligových klubech (Chodov a Liberec), co ti působení v těchto klubech dalo, co ses naučila?
Chodov byla ta největší zkušenost, kterou jsem kdy měla. Jelikož jsem v Praze chodila i na střední, dostala jsem se tak k trénování élevek. Všechny florbalové znalosti, které mám, mám od trenérů a hráčů, které jsem tam potkala. Nejlepší okamžik byl, když jsem potkala svého největšího florbalového vzora, kterou byla a je Hanče Ranochová, která mi moc věcí poradila a díky které se snažím trénovat děti tak, jak ona se chovala ke mně. Hanče mi poradila vždy, když jsem udělala chybu a ukázala, jak to udělat líp. Za to jsem jí opravdu moc vděčná.
V Liberci jsem zase potkala fajn lidi, dostala nové zkušenosti, hrála proti svým bývalým spoluhráčkám. Oba kluby mi něco dali.
Jaký byl tvůj největší sportovní zážitek? Na co jentak nezapomeneš?
Nejúžasnějším zážitkem bylo jednoznačně vítězství nad Vítkovicemi ve finále juniorek. Měly jsme s holkama za sebou stav 1:1 a bylo to takové naše superfinále. I teď, když si pustím video, které točily holky z Áčka, které nám přijely fandit, tak mi ukápne slza. Bylo to něco úžasného.
Co tě nejvíce baví na trénování? Co tě k tomu vedlo?
Já mám všeobecně hrozně ráda děti. Ráda je podporuji v něčem, co je baví. Nejradši mám ale situace, kdy za mnou kluci chodí abych jim poradila, protože to třeba nechtějí říct doma mamce. Mám je strašně ráda a myslím, že i oni mě.
Máš nějaké trenérské cíle do budoucna?
Mám od začátku trénování jeden sen a to dostat se s kluky na MČR. Všeobecně je ale mým cílem vychovávat kluky, kteří budou mít k florbalu kladný vztah a budou se těšit na každý trénink.
Jak vnímáš novodobou proměnu jabloneckého florbalu?
Jablonec stoupá ke hvězdám, začínal s pár kategoriemi a teď máme vlastně kompletní strukturu, vychováváme velmi dobré hráče a věřím, že to bude jen lepší.
Není občas náročné si jako ženská trenérka prosadit svou v komunitě plné mužských trenérů?
Právě naopak si myslím, že jako ženská dosáhnu svého lehce. Většinou mi radši vyhoví, než se začnu vztekat a že se vztekám hezky a ráda. :D
To je samozřejmně sranda. Většinou se se vším chodím radit, klasicky chodím za Javorem. On je chudák takový můj mentor a vrba. Každej můj problém, který se ohledně florbalu objeví řeším s ním. Někdy si notujeme,ale někdy (možná většinou) se mi snaží vysvětlit že jsem kopyto, ať přemýšlím dál. Vlastně je Javor taková moje florbalová máma, udělá vždy to do čeho se mi nechce.
Jak hodnotíš své dosavadní působení u starších žáků? Jsi spokojená se svou trenérskou činností?
Spokojená nejsem a nebudu asi nikdy, jsem dost kritická jak k sobě tak i k ostatním. Myslím ale, že se lepším. Přece jen už jsem u střžů docela dlouho. Učíme se spolu, jeden druhého. Já kluky florbalu a oni mě jak trénovat. Myslím ale, že nějaké zkušenosti už mám, minimálně můžu předávat to, co mě naučili jiní.
Díky moc za rohovor :)
I já děkuju, měj se fajn.
V dalším díle nás čeká gólman navrátilec z libereckého FBC Tomáš Janota.